Proč MAMA MUNDELE?

„Štěstí je to jediné co můžeme dávat aniž bychom to měli „

                                       Mark Rutherford

 

Mama mundele - v překladu do češtiny bílá máma je z jazyka lingala,  používaného v některých oblastech Demokratické republiky Kongo .

 Demokratickou republiku Kongo jsem navštívila v říjnu 2011. Při cestování touto krásnou zemí, jsem se snažila navštívit hodně malých vesnic a seznámit se s místními zvyky a tradicemi. Jelikož jsem cestovala se svým manželem konžské národnosti, byl přístup k místním obyvatelům sice jednodušší, ale tak jako "pražák" na moravě se ani manžel nevyznal v místních zvyklostech a i on sám občas na vsi působil spíše jako cizinec z jiného světa.

Již dnes chápu, jak se musí cítit afričan, který u nás přijede na menší město či do vesnice a všude kolem se nese téměř neslyšitelné, ale zřetelné černoch podívej mami černoch. Lidé Konga jsou více bezprostřední a tak z neslyšitelného mundele, mundele (v překladu bílá) je brzy hlasitý pokřik doprovázený smíchem a neostýchavým prohlížením si mne od hlavy až k patám . V mnoha afrických zemích nevyjímaje Konga se vdané ženy nazývají mama (v překladu máma) a není důležité, zda jste opravdu matkou, či ne. Zkrátka jste ve věku, kdy můžete být matkou a slušné chování je tak každou ženu oslovovat mama. Celou naší měsíční cestu tedy provázel pokřik mama mundele (bílá máma) či mundele mama a myslím, že na mnoha místech jsem byla první mama mundele, kterou kdy místní děti viděli. Z této cesty, která vedla z oblasti Kinshasa až na pobřeží k městu Muanda a trochu jinou cestou zpět, jsem si přivezla plno nevšedních zážitků a nápad na pomoc místním chudým dětem,  který se právě začíná realizovat.

 

 

JAK NÁS TO NAPADLO?

 

                                                „ Každý velký čin se zdá být zpočátku nemožný“

                   Thomas Carlyle

 

Při naší cestě po Demokratické republice Kongo jsme zažili mnoho zážitků a viděli mnoho lidských osudů. Převážně jsme cestovali autem, což nám dávalo možnost zastavit se v mnoha malých vesnicích i menších městech, kde autobus vůbec nestaví. V Kongu tak jako v mnoha jiných zemích je velký rozdíl mezi životem na vesnici a ve městě .

Na vsi často chybí základní potřeby a lidé jsou zvyklí putovat pěšky na velké vzdálenosti ať za prací, nákupem, prodejem či do školy . Děti můžete vidět v oblečení, které nevyhovuje jejich věku a ani již neplní svou funkci. U cesty si hrají děvčata s panenkou bez hlavy a chlapci pobíhají za zpuchřelou pneumatikou, protože jiné lepší hračky nejsou k dispozici. Ve školách, které si děti musí platit je nevalné vybavení a školní lavice se drží na nohou jen silou vůle.

Na první větší zastávce ve města Boma, jsme měli možnost bydlet na místní faře, která byla propojena se školou a kde nám bylo umožněno se seznámit s místní problematikou ve školství. První a největší problém je samozřejmě zpoplatnění i základních škol, což přináší rodičům i dětem nelehké rozhodování, které či zda vůběc některé dítě budou moci poslat do základní školy. Problémem není pouze školné, ale rodiče musí pořídit i uniformu a veškeré školní pomůcky a to při velkém počtu dětí v jedné rodině není vždy možné. Proto se stává, že rodiče upřednostňují pro studium chlapce před dívkami.

Měli jsme možnost promluvit i s učiteli, kteří mají velmi malé příjmy a často pracují v nevyhovujících podmínkách a k dispozici mají jen velmi omezené prosředky k výuce.

Ve městě Boma jsme navštívili i místní sirotčinec, který vedou řádové sestry a který žije převážně jen z pomoci ostatních lidí a místní charity vedené diecézí.

Zde jsme se poprvé setkali s biskupem Cyprienem Mbukou, který nám pomohl lépe pochopit zdejší problematiku. Již dříve jsem přemýšlela o možnosti pomáhat chudým lidem v Africe, ale zde k nám tato možnost přišla sama, aniž bychom ji vyhledávali a to prostřednictvím prosby místního biskupa. Během dlouhého rozhovoru na toto téma jsme se shodli na podobné myšlence založené na společné spolupráci a přislíbili jsme, že se pokusíme ji zrealizovat

 

zleva - zástupce Bomského biskupa, za náš tým Emmanuel Ndombasi , ředitelka Bomské základní školy a její zástupce

kolo je pro mnoho lidí důležitý dopravní prostředek a na jednom kole jezdí mnohdy celá vesnice

děti si vyhrají opravdu se vším     děti bez domova z města Bomy si přivydělávají drobnou prací  

zastaralé a nevyhovující školní vybavení 

lidé často pěšky putují na velké vzdálenosti